Zmatený

16.06.2024

Kroužím kolem už nějakou chvíli a nejsem si vůbec jistý tím, co si mám myslet. Většinou dám na první dojem, ten pocit kolem břicha, když něco vnímám. A tentokrát to byl pocit něco jako: bordel, výprodej, železná neděle, vyhazuji to, co nepotřebuji, tam, kde se mne to až tak netýká, hlavně, že to nemám doma.

Až dnes jsem se rozhodl, že to uzavřu. Ten pocit zmatku v hlavě mne obtěžoval, podobně jako vědomí toho, že jsem už tři dny doma nezametal. Postavím se k tomu čelem, zaujmu postoj a deklaruji. To byl plán na dnešní den a tak jsem dopoledne vyrazil na vzduch, postavil jsem se tomu a .... a šla kolem penzistka. "Co si o tom myslíte?" zeptal jsem se. "Mně se to líbí." odpověděla.

Což byl pro mne problém. Větší, než jsem do té doby předpokládal. Já trubka jsem chtěl zaujmout kategorický názor líbí/nelíbí a to jen ve své duši, ve svém vědomí, abych si ten rozpor urovnal a bláhově si myslel, že to tak mohu vypustit do prostoru a předpokládal, že je je to jasné. Pro okolí. A nepočítal s nějakou obhajovací řečí mého postoje. Která díky penzistce samozřejmě přišla. Ve formě..jsem v pohodě? Rozumím vůbec té skrumáži? Jsem vůbec schopen, povolán to soudit? Jistě, dávám na první pocit, jenže po tom disasteru s penzistkou jsem se pokoušel najít i nějaké klady na tom zjevení. Sice z "donucení", ale snažil. Tak třeba ta bílá proti modré obloze - to se mi líbí (co ale, když je zataženo:). Nebo ty sáně - připomínaly mi dětství. Nebo ten bicykl - vzpomenul jsem si na to, jak jsem si jednou pádem z něho odřel celou ruku. Trochu jsem znejistěl, jestli všechny souvislosti chápu dobře. A to je můj problém s uměním všeobecně. To novodobé bývá od toho "starodobého" pro mne jiné v tom, že mám pocit, že (pokud to fakt zjednoduším), že staří mistři "dokumentovali" a novodobí "mistři" se snaží evokovat. Tak třeba van Gogh namaloval Slunečnici. "Popsal" ji, zdokumentoval tak, jak ji viděl. Zprostředkoval nám jeho vhled. Možná i navodil letní feeling. A myslím (doufám, že dobře), že o to mistrovi šlo. U těch novodobých mistrů leckdy nevíme, tedy já nevím, o co jim jde a stojí mne to úsilí přijít na to, vo co gou. Protože, když vezmu ty sáně například, mohou mít pro mne naprosto jinou konotaci, než mají pro toho tvůrce.

No nevím, sice už nejsem tak zmatený, jisté zbytkové riziko tu však je.