Čtvrteční
06.06.2024
Jednou jsem se podivoval nad tím, že většina kanálů na silnici je propadlá. Leckdy to bývá opravdu kličkovaná, aby se člověk vyhnul všem nástrahám na asfaltu. Když jsem onehdá, vlastně před lety, položil tuto otázku odborníkovi na slovo vzatému, vysvětlil mi to. Hele, říká, ty kanály se dělají z betonových skruží, takových válců. A je potřeba, aby měly určitou výšku, že když se na ně položí ten litinový dekl, tak aby byly v rovině s asfaltem. A je to docela honička a zdlouhavé, protože se to musí betonovat. Když je spěch, tak té výšky se dosáhne vyklínkováním skruží do správné výšky a mezery se vybetonují. Když je hodně spěch, betonuje se rychle, táák ňáák. No a po čase se ten beton vydrolí a co myslíš, položil otázku, vydrží ty zbylé, povětšinou jen dřevěné klínky tu tíhu provozu aut a náklaďáků? Je to prostě jen dřevo a to seschne a rozdrtí se a dekl pak i se skružema klesne. Tak proto. Jsou to prostě pobudové, dodal.
Minulý týden jsme opravovali zvonkové tablo. Respektive zapravovali nové, digitální. Díra po tom starém byla větší než jsme potřebovali. Tak jsme mezeru vyplnili fasádním polystyrenem, zapěnili a čekali do dalšího dne, že se to celé natáhne lepicím tmelem. Při tmelení nám ovšem kousek polystyrenu vypadl a aby se nepropadl do díry i tmel, bylo potřeba díru ještě vyplnit. Polystyren už ale nebyl a tak odborník na slovo vzatý popošel ke keři, ulomil větev, z té ulomil kousek, nacpal do díry a zatmelil. No neřekl bych o něm, že je pobuda, mám ho rád, ale přesto..:o))
.
Už jsou zase kolem a všude čekanky, jsem z jejich modři a jejich urputnosti k životu vysloveně hotovej. Dokážou svou krásu rozvinout na nejnehostinnějších místech a stanovištích. Tuto jsem vyfotil na jedné z velmi rušných pražských křižovatek, kde se dost dlouho čeká na zelenou (na semaforu) a tudíž se čekankám podkuřuje velmi. Obdivuji je. Zrovna tak obdivuji vlčí máky, které dokáží červenou barvou rozsvítit nejeden příkop nebo okraj pole. Loni jsem jel za městem kolem sjezdu z dálnice, kde bagry navršily snad 15 metrů vysokou haldu hlíny, která zbyla z úprav terénu. Loni na podzim. A dneska..ta halda se zelená a červená vlčími máky. Život je skvělej. Mám z něj leckdy erekci. Tak jako z vysokých bílošedých oblaků na modrém letním nebi. Tak jako dnes.
.
A cestou jsem se i pobavil a chvíli si připadal jak v italském filmu od Felliniho.
Dojel jsem totiž na křižovatku na červenou a vlevo ode mne stál úplně nový Fiat 500, celý červený, no spíš rudý. Kouknu dovnitř a za volantem seděla v předklonu mladá černovlasá žena, něco zaujatě vyprávěla (zřejmě do telefonu) a přitom si rtěnkou upravovala rty, jukaje chvílemi dopředu a chvílemi do zrcátka. Ta chvíle, ten moment mi připadal úžasnej, opravdu jak vytržený z nějakého filmu a mne popadla zase chuť fotit a točit lidi (přes tu všechnu nechuť k tomu všemu v poslední době).
.
Dneska je dobrej den na žití. Hmm.