Ujeté myšlenky málo mocných III.
08.06.2025
Proběhlý týden mi přinesl několik ministories a hlášek, o kterých jsem (kupodivu při mém zvyku zleva dovnitř, zprava ven) i chvíli přemýšlel a musel jsem si přiznat, že ten týden - ačkoliv se závěrem zdál - nebyl až tak špatný. Sleduji teď seriál House of Cards. Je to takový politický thriller, k závěru hodně "přescénářovaný", pravdu a současnost si v tom však člověk najde. A zaujaly mne některé hlášky, jako vždy.
.
Pracujeme teď na renovaci jednoho domu a na hrubou práci jsme najali souseda z domu. Je mu kolem padesáti, srdce má dobré, ale je trošku hloupý. Vlastně trochu víc a je to ten typ člověka, kterému nelze zadat "globálnější" úkol. Je to typ člověka, kterému se musí říct: tady vykopej díru 40 x 60 x 60 (a říci mu, co je hloubka, šířka, délka). A je vznětlivý, spolehlivě nastartuje na první našlápnutí. Takže pokud se dojednají jasné podmínky (úkol/odměna), není s ním problém. Problém nastane ve chvíli, kdy se objeví zádrhel (třeba drát nebo kořen v té objednané jámě). Tady jeho představivost končí, zastaví se a jediné, co ho napadne: zádrhel=viceprace=vicepeněz. Ale že by samostatně řešil, to nehrozí, protože si nevěří. A tak zaměstnat ho je pro nás větší práce, než si tu jámu vykopat sám, bo člověk musí kolem něj pořád tancovat. Proč to ale píšu. Ten člověk není zase až tak marnej - nechci teď napsat, že se rychle učí, spíš rychle pochytává kolem a snaží se to implementovat. Ponejvíce v rozhovoru. Sleduje nás s BB, jak řešíme problémy při poradě a bez bázně a hany do ní vstupuje a s vážným výrazem ve tváři "hodí do placu" svůj náhled na věc, který je vždy tak minimálně 130% mimo. A tady se dostávám k jádru příběhu. Fakt si nejme rovni. Myslím všeobecně. My všichni na světě. Každý máme své hranice vnímání, naslouchání, vzdělání, spirituální. To špatné na tom je to, že to nikdo nechce slyšet, kde je má. To ještě horší na tom je to, když někdo musí ze své laťky slézt o jednu, dvě níž, když chce někomu takovému něco sdělit s tím, aby to slyšel a vnímal.
S tím se pojí i jedna hláška ze zmíněného seriálu, zdánlivě nesouvisející. V situaci, kdy ostřelovaná US prezidentka získá zpět svou vládu a sestaví si svůj kabinet z nových členů vlády, požádá tyto, aby položili levou ruku na Bibli, pravou zvedli k přísaze a pronesli: "Přísahám věrnost Ústavě a ... že nebudu brát zajatce". Ta souvislost? Ještě na ní pracuji, ale cítím jí v tom.
.
Jiná hláška z toho seriálu mne přivedla na myšlenku, co - krom jiného - dělám špatně. Šlo o rozhovor dvou žen o politice, jak zaonačí to či ono, koho budou muset přemluvit a zmanipulovat. Když mají plán hotov, povzdychne si jedna z nich. "Nepřestává mne udivovat, jaký talent mají muži věci komplikovat". To sedlo. A tak jsem si to vzal k srdci a začal přemýšlet, co by tak mohlo být v mé práci a volném čase, co komplikuji ostatním a sobě. Je toho dost. Pracuji na tom.
.
No a taky jsem ztratil prstýnek. V práci při práci. Já ho už ztratil několikrát a vždycky s mírou štěstí a urputným hledáním našel. Jenže tentokrát se ztratil někde, kde nevím kde a tak jsem ho ani nehledal a ani nebyl urputný. Je fuč.
.
V pátek na poradě jsme řešili, co jsme vyřešili a co ještě musíme. Drbali jsme i jednoho zákazníka (který je ale fakt velmi specifický) a já zmínil jednu jeho vlastnost, o kterém jsem do fóra prohlásil, že ho kvůli té vlastnosti "miluju". K tomu se přidal BB, že se taky dostal do situace, kdy použil jeho hlášky. Zbývající člen porady na nás vyděšeně koukal jak na teplouše. Což se vrací na začátek o tom, že si nejsme fakt rovni.
.
Jsou teď krásné dny. Sice občas zabouří, ale zdá se mi, že je tento rok plodnější, barevnější, světlejší, víc lehčí.
Je mi častěji jupííí, což je supíííí.
.