Z jágra na ivana
28.07.2024
Někdy udělám rozhodnutí, taková ta běžná, a nedojdou mi následky. Byl jsem v týdnu u holiče, bo jsem už měl fakt skoro jágra a do toho vedra to nebylo vůbec příjemný. Navíc i můj boss, velmi liberální až nevšímavý, mi řekl, že vypadám jak Česílko. Tak jsem asi po roce vyrazil k holiči. Co mi vyrazilo dech, že stříhání už teď stojí i 360 Kč. Já šel ke známé a měl slevu. Celých šedesát korun.
Když se mne ptala, jak to chci vzadu (nahoře není už moc co řešit), jestli zase na havla. A jak jsem byl rozjařen, že jsem se rozhodl nechat se zase ostříhat, furiantsky jsem mrsknul loktem a říkám - a dneska do ztracena. Což byla zásadní chyba. Když jsem pak odlehčen vycházel z oficíny, cítil jsem, jak se mi ulehčilo. Fakt jsem měl "hlavně" pocit, že se vznáším.
Den na to, protože boss měl dovču a já si mohl dělat, co jsem chtěl, jsem vzal náklaďáček do parády. Celý den jsem pobíhal na sluníčku, tahal kabely, natíral a brousil (opačně všechno), montoval couvací bíp bíp alarm, couvací senzory (protože jsem u Shellu málem porazil kompresor - auto je přes pět metrů dlouhé a přes sajtny dozadu nevidím) a vůbec to všechno tak nějak vylepšoval. Celý den svítilo slunko, bylo přes třicet, ale já měl klobouček a nic zlého jsem neočekával.
Večer jsem si všiml, že mi hřeje šíje. Fakt se na ní dalo skoro vařit. Osprchoval jsem se pooooooooměrně chladnou vodou, abych to srazil. Nepomohlo. Tak jsem juk do zrcadla a ejhle, celá šíje rudá. Jak Ivan. Je to týden a já mám pocit, že ta šíje stále trpí, pokožka jako by byla po pílingu, na dotek méně citelná. Ponaučení z toho - Dycky jagr!