Ráno? - All we have is now

Dneska ráno, tak jako každé ráno, jsem se probral v šest. Okno jsem měl na větračku a slyšel jsem, jak venku je ticho a do toho šumí déšť. A protože jsem měl otevřené protilehlé okénko, hezky to i nad postelí protahovalo. Vánek byl oproti mému tělu pod dekou chladný. Teda vlastně docela dost. Je neděle, tak co, dám si ještě minutku a zatáh jsem nos pod deku, přetočil se na bok zase přivřel víčka. Probudil jsem se až v půl desáté. Což mne teda fakt naštvalo a rozhodilo mi den. Ty slastné pocity nedělního povalování, co jsem měl zamlada, ty už neznám. Nahradil jsem je plánovanou povinností brzo vstát a něco dělat. A moc nad tou směnou radši nepřemýšlím.

Mimochodem, mám tu takový dešťoměr, který má dvě polohy. Málo/fakt hodně vody. Podél vnějších oken na fasádě mi totiž vedou svody ze střechy. Když jen mží, nebo poprchává, nic neslyším. Když ale leje, rourama dolů se hrnou niagáry a je to teda fakt slyšet. Mívávám pocit, že spím ve vodárně.

No, dneska to bude ne zrovna slavný den. Neděle. Nemám rád. Už ze zamlada.