Postel
30.03.24
Koupil jsem si před časem postel. Takovou tu velkou, s kovanými černými pelestmi a z třešňového dřeva madly. Nádhera, krása, můj sen. Sen (skoro jako každý, který se uvede v život), u kterého se objevila jedna zásadní vada. Přesněji řečeno, na té závadě nenese vinu ta postel sama, jen to, kde stojí. Jak jsem totiž s časem zjistil, moje podlaha není rovná, je to spíš takový lavór. Na první pohled to není patrné, ale pokud se ke stěně položí ocelová kulička, okamžitě se sune ke středu místnosti. Což má za následek to, že se každé ráno s postelí nacházím cirka 20 centimetrů ode zdi. Prostě v noci cestuji a nevím o tom. Na vině je zřejmě můj divoký styl spaní. Otáčím se z boku na bok, asi tak tisíckrát za noc a tím uvádím konstrukci do pohybu. Tedy tak si to vysvětluji já. Poltergeista tu nemám, doufám (i když..kdo ví?). A tak každé ráno, když stelu postel, zadečkem přirazím celou postel ke zdi. Zvykl jsem si, je to každoranní rituál, stejně jako káva nebo WC.
Ale v týdnu mne napadlo, že to není normální a co by tomu řekla případná návštěva, že postel cestuje a vrže a naříká pod pohyby. To se musí řešit, rozhodl jsem se. Jenže, jak přinutit krásnou postel s třešňovými nohami, aby stála nepohnutě na místě, aniž bychom ji poškodili? Podle hesla - když nevíš coby, jdi do OBI - jsem našel řešení tam. Zabrousil jsem do oddělení instalatérství, koupil čtyři objímky na rozvod vody, jednu chemickou kotvu v tubě a jednu závitovou tyč a včera jsem se do toho pustil. Asi polovinu času mi zabralo vyklizení poliček, odsunutí postele až doprostřed místnosti a zděšení, kolik prachu pod postelí mám. Pak jsem si vše řádně rozměřil, do zdi vyvrtal čtyři brutální díry, ty jsem napěchoval chemickou kotvou a zastrčil do nich čtyři závitové tyče a šel se mrknout na další díl Expanse na netu. Po hodince byly tyče ve zdi jak přikované. Na tyče jsem našrouboval jednu polovinu objímek, přisunul na ně postel a přes tyče pelestě stáhnul druhou polovinou objímek. Výsledek? Perfect. Postel se ani nehne, a to jsem to hned i otestoval. V leže jsem na ní poskakoval, nadskakoval, divoce se otáčel, no prostě blbnul.
A dnes ráno? Když jsem stlal, chtěl jsem nacvičeným způsobem přirazit postel ke zdi. Málem jsem si urazil ... zadek. Ale spaní to bylo krásné, pohodlné a napriek mému divokému spaní i tiché.