Zachumláno - All we have is now

Už pár dní leje, někde mají honičku s povodněmi, někde zažívají opravdu nervy, ale tady v městě a na kopci je klídek. Já dneska doma pobíhám po dlouhé době kompletně oblečený, známka toho, že mi opravy okna nepomohly a táhne zima. Naštěstí mám dneska v plánu péct kuře a tak mi tu zas taková zima není. A jak jsem v tričku a džínách, připadám si oproti dnům předešlým tak trochu zachumlaným a když k tomu vyhlédnu z okna na ten déšť a holuby, co sedí zmokle na římsách a radši se ani nehýbají, přepadá mne i hloubavá. Sice bych měl urgentně řešit problémy jinde, ale mne pohlcují věci jiné.

Včera jsem četl článek o tolyamorii, což je partnerský vztah, kde jeden z partnerů je nevěrný a druhý mu to toleruje.

Ten článek mne iritoval hned z několika důvodů.

Jeden z nich je ten, že se zase objevila Amerika, dá se tomu cool název a ejhle, clickbait článek na světě. Navíc, v některých mediích popisován tak, že úplně přesně nevím, pro kterou část čtenářstva je psán. Pro ty nalevo od Gaussovy IQ křivky snad? Mimochodem, ten pocit mám dlouho. Témata a styl článků na některých serverech jsou opravdu tristní. Je vidět, k čemu ty plátky slouží. Stroje na prachy a stroje na ovládání mas. Bohužel se to týká i televize.

Další důvod, proč mne podobné články vytáčí, je způsob, s jakým se nakládá se slovem nevěra.

Vážně jsem se kdysi zabýval tím, jak nevěru definovat. Hloubal jsem nad tím tak dlouho, až jsem začal pochybovat, že toto označení, tenhle pojem vůbec potřebujeme. Že nevěra, tak jak se všeobecně vnímá, působí negativně, je jasné. A většinou se zmiňuje ve vztahu dvou lidí. Já bych ale proti tomu postavil jedno pořekadlo, které jsem zamlada zaslechl. Totiž, že k dokonalému manželství (pokud tedy hovoříme o nevěře v manželství, nevěra může být i v jiných souvislostech totiž) je potřeba dvou, někdy i tří lidí. A to teď nemíním jako jistý alibismus mého chování. Býval jsem dokonce i v obrácené poloze, kdy jsem si opravdu pro blaho mé polovičky přál, aby si našla "bokovku". Aniž bych já byl v té době ve vztahu jiném. Přál jsem si to ze dvou důvodů. Jednak aby si rozšířila rozhled (byla, je v některých ohledech puritánská, sex nám po druhém dítěti de facto skončil) a byla přespříliš nasátá mými názory a návyky, které ji ani pranic neslušely. A tak jsem zkrátka došel k tomu názoru, že by bylo záhodno, kdyby byla víc vampem. Samostatnou ženskou, co má kromě domácnosti i svůj vlastní (třebaže tajný) život. Tak daleko jsem ve své humánnosti a dobré vůli a zralému úsudku došel. Byla by "nevěrná", dle všeobecného názoru, ale co je komu do toho? Krom mě a jí?

Totiž ten pojem nevěra začíná být zbytečný, pokud si uvědomíme, že lidé mají vztahy, že lidé se vyvíjí a že lidé se mění. Pokud v tom vztahu dvou jsou dané priority, alespoň jedna, dvě, na kterých se shodnou a na kterých participují, vše ostatní je "osobnostní rozvoj". Vím, mnoho povolaných, málo vyvolených, někomu to prostě nejde pod vousy, to naprosto chápu, máme svoje předpojatosti, kterých se ne a ne  umíme zbavit, natož, abychom chtěli.

Žiju momentálně sám a vím, to se nám to píše...:o) No právě proto toho zneužívám, maje tu možnost ledového odstupu od našich, mých, vašich předpojatostí. Vím o tom.

A tak jsem z těch článků o tolyamorii byl celkem vyděšenej, protože vždy v tom popisu autor de facto tvrdil, že když ne oba, tak alespoń jeden v tom vztahu trpí, je dehonestován a to i přesto, že o "nevěře" ví a toleruje jí (z participačních důvodů). No ale co s námi ostatními, co věrní přísně jsme, ale ve vztahu z nějakých důvodů částečně trpíme a strádáme?

.

Douška

Něco mne na tom článku přece jenom rozesmálo, opět ta vtipná diskuze pod ním. Například se jeden diskutující (který měl zřejmě problém s pochopením psaného textu) ptal..hee..co je vlastně ta tolyamorie, nerozumím. Jiný diskutující mu odepsal: to je láska k placení mýtného. To mne fakt rozesmálo na celé kolo. Jiný diskutující měl zase doporučení pro ženy, jak předcházet mužově nevěře: Chlap má rád plnej břich a prázdnej pytel.

No to už jsem upadl pod stůl.