Sobotní - All we have is now

Tenhle týden, zvlášť ke konci, jsem se necítil moc dobře. fyzicky. Cloumala se mnou únava, nechuť něco dělat a neustále jsem se musel přemlouvat k čemukoliv, co bylo prací. A taky jsem v pátek večer brzo "zatáhl rolety" a šel spát. I když jsem tušil, že to bude mít za následek brzké sobotní vstávání, vlastně probuzení. A taky se tak stalo. Druhý den, v sobotu, jsem se probudil kolem šesté a už jsem byl popuzen. Proč mi nejde takové to ranní povalování v posteli. No zkusil jsem to, převalil jsem se na druhý bok a zkusil ještě dřímnout...ale hlava mi už jela naplno a zkrátka to nešlo. Vyskočil jsem, ustlal jsem postel a šel se podívat ven z okna. Venku byl klid, zrovna dopršelo a cesty byly mokré. Otevřel jsem naplno okno, vyklonil se a zkontroloval venkovní kytičky. Dělají mi radost, jedou o sto šest. Pak jsem se ještě víc vyklonil z okna a nasál ranní vzduch. Byl vlhký a chladný. Mám několik typů ranních vzduchů, které vycházejí jednak z toho, že jsem právě vylezl z tepla deky a dvanak z toho, kde se nacházím. Jinak vnímám městský ranní vzduch, kdy se kdykoliv mohu vrátit do tepla deky a jinak vnímávám ráno venku, když jsem v přírodě. To to teplo z deky nenávratně prchá do okolí a člověk se musí rychle dostat do pohybu, aby se cítil. To ve městě stačí zavřít okno, poškrábat se na půlce a jít čůrat do tepla toalety.

S těmito myšlenkami jsem na tu toaletu došel, trochu se zkulturnil a šel si uvařit kávu. Což mne vyděsilo, protože jsem si všiml, že mám mléko jen tak asi na jednu kávu. A já ráno, obzvlášť když je volno a při kontrole světa tam venku via PC, potřebuji hrníčky tři. Hned ráno a podruhé rozladěn. Zkusil jsem se rozpomenout, který obchod je v okolí v sobotu a v sedm otevřen. Vlastně všechny. Tu jednu kávu jsem vysrkl s nechutí, to mléko jsem totiž předešlý večer zapomněl na lince a trochu zavánělo. Závan "zasmrádlého" mléka nemám rád. Je to fakt nechutné.

Hodil jsem na sebe kalhoty, vestu a seběhl (výtahem) dolů k autu a ve dveřích domu jsem se zastavil. Znovu jsem, teď už celým tělem, nasál to ráno, to vlhko a ten klid. Silnice byla pořád vlhká a já najednou dostal chuť se "asertivně" projet městem. Skočil jsem do auta a prázdnýma ulicema jsem to pelášil osmdesátkou po hlavní, divoce jsem se vyhýbal zaparkovaným autům a nástupním ostrůvkům. Za mnou se vlnila tříšť vody ze silnice a  já se cítil po dlouhé době tak uvolněně a radostně.

No nakonec jsem koupil nejen mléko, ale i kilo mletého masa, kližku na polévku a čerstvou zeleninu. Doma jsem při té rychlosti byl za půl hodinky (jezdím nakupovat daleko, když chci něco speciálního), složil jsem nákup - to také dělám rád, tvořím zásobičky. Občas totiž koupím něco navíc, co zrovna teď nepotřebuji, třeba těstoviny, nebo rýži, čočku..prostě zásobičky, kdyby došlo na nejhorší. No nákup jsem složil a uklidil a uvařil si druhé kafe a koukal do zpráv a četl novinky v různých oborech. A přemýšlel jsem, co budu ten den dělat, měl jsem dva úkoly. Jenže, zase na mne padla ta únava, teď spíš už ta mentální a vzpomněl jsem si na to předčasné ranní vstávání, uvědomil jsem si, jak mne ty dva úkoly ale vůbec dneska netěší, ba naopak sejří a jak do toho nemám chuť. Pustil jsem si na PC audioknihu a šel se cvičně natáhnout.

Yes! To bylo ono, to mne baví, to dneska budu dělat, napadlo mne.

A tak jsem za to dopoledne "sjel" několik půlhodinových kapitol Toulek českou minulostí, pak dal vařit polévku z kližky a našel jsem si seriál, co by mne tak mohl bavit (viděl jsem toho už mnoho, tak to nemám snadný, navíc proto, že fakt nekoukám na všechno). Našel, na "ejčbíou". A tak jsem si polehával, vařil polévku, polehával, očistil zeleninku, polehával, uvařil nudle, dal polévku s kváskovým chlebem a zase polehával. Nekecám, tohle mi vydrželo do pozdního večera, kdy jsem usnul.

Dneska ráno jsem se pochlapil a vymínil si, že alespoň jeden z těch dvou úkolů zvládnu a tak jsem vzal štafle a šel montovat. A jak si tak montuji, tak si uvědomuji, jak se cítím dneska skvěle. Což mne vyděsilo. Znamená to snad, že abych se cítil skvěle, musím den předtím proležet? :o)) By že starej?