Ujeté myšlenky IV. - All we have is now

Tohle mně  napadlo jednoho rána v koupelně před zrcadlem, když jsem se rozhodl se zase jednou oholit na plech. Překvapily mne moje povislé tváře, připadal jsem si jako buldoček a nedalo mi to a snažil se pokožku povytáhnout (vratná kosmetická operace) a ejhle - o 10 let mladší. Tak trochu jsem v té chvíli chápal ty, kteří plastiku podstoupí. Tu já bych teda asi nedal - jednak finančně a dvanak z přesvědčení. Co bych třeba dal - kolíčky na prádlo, co bych schoval pod klobouk. Ale to bolí, takže nic. A stejně - já oslňuji intelektem. Smůla, že nás sapiosexuálů je málo. Tedy - tuhle mne pobavila ta strana druhá. Tak nějak se mezi známými v domě bavíme o těch vedrech a já se přiznal, že doma, když to připaluje, chodím "navostro". A tuhle jednou zvečera mi zvoní někdo u dveří a ejhle - kamarád s manželkou mi nesli třešně ze zahrádky. Manželka stála za manželem a povídá mu - uhni, nic nevidím..málem jsem se zbořil - naštěstí, když zvoní zvonek, beru si kraťasy. O to větší bylo jejich zklamání.

.

Na druhou stranu, jak jsem poslední dobou pod zápřahem, jsem si tuhle večer, když jsem mazal do krámu, uvědomil, že mám svižný krok. Fakt, když jsem si to uvědomil, překvapilo mne to. A tak trochu i zhrdlo. Všímám si totiž lidí, co chodí kolem mne a většinou jsou to podivné chůze. Buď jsou chodci nahrbeni, nebo se tváří kysele, nenadějně, nebo, když jsou to ti mladí, jako by s tím světem nechtěli mít nic společného a čučí do mobilu a/nebo mají na hlavě sluchátka velká jak drdoly princezny Leiy Organy ze Star Wars. Málokdy potkávám hrdé a v srdci, duši a těle srovnané, nadějné chodce. (poz. redakce: ten svižný krok mi vydrží jen ke krámu a zpět :o)).

Pěstební světélka fungují skvěle. Palmička, na kterou svítila, vyhnala najednou dva šprosy a ty spěchají k nebi (LEDkám) jak o život. Překvapilo mne to hned dvakrát. Jednak, že to funguje a za druhé, že mám v bytě pro kytičky zřejmě málo světla. A na potřetí - mám z toho smíšený pocit, jako u všeho, co proti pravidlům přírody a přirozenosti popohání vývoj.

.

BB umřela maminka. V předvečer 13. Když mi to sděloval na staveništi (byli jsem tam sami), provedli jsme velmi hutný small talk na téma "my synové a naše zemřelé matky". Netrvalo to dýl jak 3 minuty, myslím ale, že oba jsme se vyjádřili.

.

"Voni mi to kazej" - by bylo motto tohoto týdne. Dvě party, co jsem outsourcoval, zmastili zakázku tak hrubým a ledabylým výkonem, že nás zákazník poslal do háje. Jednu partu -  jejich šéfa, kamaráda BB, jsem už zpražil (kamarád nekamarád) a telefonicky jsem mu naznačil, že nemá nejenom chování, ale ani cechovní hrdost. Na druhou partu se chystám, jen hledám chvilku a způsob. To si za klobouček nestrčej.

.

Jiné motto by mohlo být i "Vztekej se s rozvahou". Náš známý, kterému říkáme "vzteklej Srb" (bo pochází ze Srbska), který na každého, který podle jeho názoru jede blbě, řve ty nejsprostší nadávky. A tak se mu stalo, že na cestě s jeho novým Mercedesem dodávkou se na něj lepil mladík s bavorákem. Chtěl známého předjet i na těch nejhloupějších místech cesty. Milému Srbovi ruply nervy, zastavil  (nechaje otevřené dveře auta) a šel bavoráku naproti, že ho vyškolí.  Když ten ale uviděl, co je Srb za horu masa a kostí, zalekl se, zaroštoval a Srba objel a ujel. Přitom mu vyvrátil dveře u Mercedesa. Ve vzteklosti si Srb nezapamatoval bavorákovu SPZ. Smolík!

.

Stárne mi nejenom obličej. Zjistil jsem, že můj PC nestíhá už tak, jako dřív (když software byl jednoduchý). Stárne mi i auto. Potřeboval bych novou spojku, zrepasovat přední nápravu a vyměnit pneu. Tak tohle mne docela rmoutí. Nemám na to zatím finance. Nestíhám opičkám kupovat banány.

.

V souvislosti s tím, co jsem si poznamenal minule, že totiž si nejsme všichni rovni, jsem zjistil, že se to týká i věcí neživých, dokonce abstraktních. Mám na mysli to všeliké mé študování nade vším. Jsou věci, které se už nestihnu naučit (chybějící základní vzdělání v oboru). Přestalo mne to trápit, když jsem si tohle uvědomil. Časy renesančních lidí jsou už mimo (pokud nejde o to, dotáhnout kohoutek nebo opravit dveře pomocí kancelářské sponky a hašlerky). A navíc, zřejmě jsem přelétavý motýl, bo mne chvíli baví a trápí programování, jindy zase úprava videa, jindy zase prášící se byt. Někdy si říkám, když mne ta nedostatečnost trápí, jestli bych chtěl být (a jenom tím - čili fachidiot) odborníkem na programování, umělcem nebo odborníkem na cosi. Asi ne. Bo jsou segmenty, v kterých zkrátka nejsou pro mne, coby nevyzbrojeného, odpovědi. Co já vlastně umím? Jen kličkovat. Tak jednoduché to je.

.

Byl jsem si na úřadě prodloužit parkovací povolení. Při vyřizování jsem si všiml, že má úřednice na PC nálepku - zde obdržíte balíček pro seniory. A tak jsem se zeptal, o co jde, jestli je to svačina na výlet, že bych měl zájem. Paní vytáhla výtisk s kolonkami, kde si mohu zaznamenat svou krevní skupinu, nemoci, léky a byla tam i rychlá čísla k doktorovi, policii, hasiče atp. Zklamaně a uražen jsem zkřivil obličej. A tak, když paní tvrdila, že ona je úřad, jsem se zeptal, jak zadávají kosení trávy, neboť sekáči se chovají jak utržení ze řetězu. Totiž jakmile posekaná tráva vystrčí hlavičku jen o 3 milimetry, už zase podrážděně jezdí se sekačkami. Jednou jsem takového sekáče zastavil a ptal se, jaký mají na to systém a kdo je úkoluje. Sekáč se na mne podíval opovržlivě se slovy"Ale mistřééé" a ujel mi. Nicméně, jestli jsem to pochopil dobře, úřad sekáče skutečně úkoluje a jedna podmínka z mnoha je ta, že tráva zůstane sedm (slovy sedm) centimetrů vysoká. No nevím. Mimochodem jsem se dozvěděl (odjinud) jiné vysvětlení, proč se Praha jmenuje Praha. Totiž petřínský kopec býval donedávna (do 19. století) holý a bez porostu a protože sluníčko do něj pražilo, byl i vyPrahlý...jo, to se mi docela pozdává. Praha bývá i teď dost často vybydlená, vyPrahlá (centrum - ve smyslu, že vyhnali lidi je tam jen komerce). Takže nejspíš by se to město mělo jmenovat Prahla. Nebo Vyprahla - ne, to bude jinde asi. :o) No zrovna právě s tím balíčkem pro seniory mi došlo, že se ptám na něco, na co nechci dostat odpověď..:o). Dokonce jsou chvíle, že mi lidé odpovědi tlačí do uší i tehdy, kdy jsem se na nic neptal.

.

Zítra nás tu čeká Heat Sunday - 34°C. Asi se někam zahrabu. Tedy ještě hlouběji. Jsem překvapen, kolika lidem tohle vedro vyhovuje. Je to jedna z mála věcí, co bytostně nechápu. Tedy krom polévky z uzeného, špenátu, zemlbáby, televizního poplatku, jablek dražších než banány, možnost koupit jahody v lednu, polystyrénových rajčat, tvrdých broskví, tekutých brambor, lidí, co jedou Blankou 40 nebo řadí rychlost až na zelenou, lidí, co mají vlastní názor v tom, že hlavní město Španělska je Ibiza, toho, že litr mléka stojí 30Kč (jako litr benzínu) a nikoho to neirituje, krom oddělování kuliček rybízu od větviček. krom ...

.

.