Toulky minulostí - All we have is now

Tak, jak postupně naslouchám Toulkám českou minulostí a hlavně díky jejich koncepci, kdy se autor noří dost hluboko do jednotlivých postav dějin, tak i tak jsem prožil jeden z velikonočních dní. Byl jsem na rodinné návštěvě u tety, která opravdu neměla lehký život, spolu s bratrancem, jehož život nebyl už vůbec procházkou. A já, tak jako vždy se snahou se nenořit se do konverzace otevřeně, příliš se obnažovat. Ale tentokrát se mi to nedařilo tím způsobem, jak jsem chtěl.

Vzpomínali jsem na dědu, kterého si teta s postupujícím věkem idealizuje - to proto, že nechce mít vzpomínky na minulost vyloženě hnusné. Už zkraje jsem otevřeně tetě řekl, že moje vzpomínky na něj se s jejími rozcházejí asi tak o 180 stupňů a ona to - kupodivu - chápala. Což mne tedy překvapilo - ne mile - jen překvapilo, že je toho schopná. A pak najednou začala mluvit o své dceři, která už v dětství začala fetovat, krást a dělat jí ostudu. Popisovala nám různé peripetie, které si prožila, ostudy, ztráty a pokoření. Až se z toho rozplakala. Ale byl to takový ten pláč očisťující, měl jsem dojem. Uklidňovali jsme jí a já - opět k mému překvapení - jsem dal " k dobru" svá pokoření a ztráty. Jenže, dělal jsme to věcně, s odstupem, až mne překvapilo, jak věcně jsem schopen popisovat svoje dávné bolístky. Najednou jsem zjistil, že jsem to v sobě už asi dávno zpracoval, jen jsem si to neuvědomil. A nakonec, k mému největšímu překvapení, se přidal i bratranec, o kterém jsem byl přesvědčen, že není schopen popsat svoje city. A to jsem se tedy hezky mýlil. Popsal nám svůj život od svých jinošských let, to, jak našel svého otce, kterého si mimochodem asi stejně fabuluje jako teta dědu, polomrtvého doma a mrtvého v nemocnici. Jak prožíval nového otčíma, který ho terorizoval, jak prožíval několik dekád jen se svou sobeckou matkou. A když jsem ho pozoroval, došel jsem k názoru, že má od té doby, co umřela jeho despotická matka, jasnější oči. Mluvili jsme takhle asi dvě hodiny, věcně, bez pocitu hany a nedorozumění a všichni měli pocit, jako by vysmejčili byt.

Ten den měl probíhat navíc jinak. Měl jsem přespat, na večer měla být pijatika a karty.

Jenže, nevím, co to do mne vjelo, najednou jsem vyskočil a prohlásil, že jedu domů, že musím . Že vstávám brzo bo mám práci..lhal jsem, jak když tiskne. Ale pryč jsem musel. Od toho všeho. Jako bych vykonal, co k vykonání bylo a teď mám jinou práci.

Což by mne mělo zaskočit. Nezaskočilo.