24
31.07.2025
Dnes jsme tu měli skvělý den. Tedy meteorologicky skvělý den. Venku bylo překrásných 24°C, povíval vánek, listy šuměly, já v kraťasech a tričku a v tichu a klidu roztáhl ruce a úplně cítil ten život kolem sebe byl jsem happy. Ale jen do chvíle, než jsem si uvědomil, že přesně tyhle pocity jsem míval při 18°C. A z toho jsem vydedukoval, že můj oběhový systém je zkornatělý a že potřebuji kolem sebe víc tepla, abych se cítil happy...:o))
.
Občas, když stojím na červenou u přechodu, tak pokukuji po holkách, jak vypadají, jak se nesou, jak působí. A taky mám asi zkornatělý..já nevím, prostě něco. Protože jsem si na sobě všimnul, že když vidím děvče, třeba právě tu čtyřiadvacítku, co je opravdu fešná, hezká, má auru - tak neslintám (jako leckdy můj spolujezdec). Naopak, jsem za ní šťastný, že je, že je hezká, že má auru a život před sebou a děsně jí to přeju, protože....protože ona je mladá a vůbec nepotřebuje takhle přemýšlet. Gratulace všem holkám, co vypadaj k světu!
.
Mladá děvčata na přechodu dokáží pobavit. Jak byla ta vedra, hodně z nich jsem viděl, co měly jen jakýsi top na těle. Takovou extended podprďu bez košíčků. A ne každá to umí nosit. Jsou holky, co to na sebe našponujou, jsou jim vidět obrysy ňader a ví to. A jdou a ví to a neřeší to. Pak jsou takové, které to taky ví, ale jaksi se za to stydí a tak na přechodu, když čekají na zeleného panáčka, zkříží ruce přes prsa, aby ti dva obšourníci v náklaďáčku nic neviděli. Ten samý příběh vídávám s přiléhavými minisukněmi. Dokud děvče pochoduje k přechodu, chová se normálně. Jakmile ale zastaví na červenou, začne si tu sukni kontrolovat a popotahovat níž, protože jí to přijde neslušné.
.
Někdy si říkám, že jsem rád, že byla třicetiletá válka. V té době totiž ložnicemi našich babiček prošla celá Evropa sem a tam a díky tomu, mám za to, máme hezká, ne-li nejhezčí děvčata. Zjistil jsem totiž, že díky zkornatělosti mé mysli, mi začly být východslovanské typy obličejů jaksi protivné až odpudivé. A pozná se to, nevím jak, ale já to vycítím okamžitě. V té chvíli se pro mne takové děvče stává člověkem. Jo, mám to tak, rozpoznávám několik džendrů: děvčata, ženy, ošklivky a lidi.
.
Byl jsem předevčírem na jedné střeše a přešel přes mne deštíček. Byl jsem jen v tričku a neřešil to. Protože ještě v dobách, kdy jsem nebyl zkornatělej, se mi zvýšila teplota a tričko celkem rychle uschlo. Tentokrát to dopadlo tak, že k večeru jsem ztratil hlas, druhý den jsem nemluvil a měl nateklo v krku, takže polykat jsem mohl ztěžka (kouřit mi šlo), dnes to sice odeznívá, ale stejně jsem na kaši.
.
Předevčírem jsem si pouštěl pornofilm a pornoklipy. Hledal jsem nějaký, který by působil přirozeně, ne nahraně (jsou všechny, vím) s myšlenkou, že až se dostaví erekce, udělám si dobře. Hledal jsem asi půl hodiny, nic nenacházel, 30% erekce přicházela a odcházela, až se mi začly klížit očka a šel jsem spát s audioknihou Toulky českou minulostí. Zkornatělej. Dokonale. Ale študovanej!
.
Ušetřil jsem 90 000. Firmě. Je to dlouhý příběh o vztazích mezi lidmi. Když jsem se zeptal, jestli dostanu odměnu, přešlo se to mlčením a poloúsměvem. A v té chvíli jsem si řekl, že otočím tok mého konání. Z módu "co?-jasně!" přecházím na mód "co?-za kolik?-pokusím se!".
.
Někdy mne to baví. Vedl jsem dnes rozhovor s jednou nájemnicí, které je 75 let, které jsem předtím napsal emailem, že má v bytě závady na plynovém vedení a že je je třeba odstranit. Babča (tedy člověk) na mne spustila hned zkraje bandurskou, docela ostře a bojovně a já systémem přitahování a povolování otěží rozhovor dovedl ke zdárnému konci s úsměvem a rozloučením přání hezkého dne z obou stran a její omluvou, že byla taková indravostrá. So was macht mich stolz.
-