Voltaren - výjimečně lehce politická a už to nikdy neudělám
22.05.2024
Samozřejmě, že sleduji mistrovství v hokeji. A samozřejmě, že mne iritují časté reklamy. Tentokrát ale jedna z nich byla důvodem mého hlubšího se zamyslení nad sebou. Jde o tu reklamu na Voltaren mast. Doma jsme ji před lety hojně využívali, respektive moje drahá polovice. Kupovala si takové ty větší tuby, za bratru 17 Eur. Moje drahá polovička měla tendenci ujíždět na podobných věcech a mně moc nevadilo, že tu a tam je chce vyzkoušet. Dost se totiž přes den nachodila a od té masti si slibovala úlevu od občasných bolestí kolen a nártů. A lokte. Ta mast měla ale jednu nevýhodu. Děsně zapáchala, tak typicky pro tuto mast a člověk si pak dával pozor, aby se mazané osobě moc nepřibližoval. A pak měla ještě jednu nevýhodu. Nefungovala. Alespoň u mé polovičky ne. Sice po nanesení krásně (a chvíli) chladila, dlouho páchla a pokožka byla taková lepivá, ale nefungovala. Přičítali jsme to tomu, že gel aplikujeme krátce a tak jsme nanášeli častěji a hustěji, vtírali, co to šlo a když mast došla, koupili jsme dvě další, pro jistotu. Když jsme po několika týdnech vypatlali tuby čtyři a výsledek se stále nedostavoval, zapojil jsem se do aplikace rovněž, se svým občas bolestivým nártem. To už jsme v tom lítali asi za 150 Eur. Smrděli jsme si krásně, lepili se na polštáře nebo k tričku, ale že bychom něco pocítili...nikolivěk. S aplikací jsme přestali s tím, že máme asi blbá těla na takovouhle fičuru. Říkal jsem si to proto, že ať jsme šli do lékárny, do drogerie k Rossmanovi nebo jiných marketů, všude na nás křičela reklama na Voltaren. No asi to musí jinde fungovat, když tak drahou mast všude inzerují, jsme si říkali. A tak jsme se s časem ptali známých, co oni a Voltaren. Dostávali jsme vesměs kladné reakce. Ale byly to takové ve smyslu..jo, taky jsem naletěl, na tu drahou mast, ale přece nepřiznám, že jsem na to skočil také. To býval náš pocit z rešerže. A tak jsem si Voltaren zařadil mezi ty produkty, které jsou placebo a prodávají tím líp, čím jsou dražší.
Vsuvka: Tuhle jsem četl o jednom vědeckém experimentu, tuším, že v Anglii. Psychologové si pozvali cca 30 objektů a polovici dali na krk červenou visačku a druhé půli probandů visačku modrou. Když ale měl vlastní experiment začít, něco se na přístrojích pokazilo, co museli vědci opravit a proto poprosili všech třicet účastníků. aby se přesunuli do čekárny, že to nebude dlouho trvat. Ti se tedy přemístili a netušili, že ten experiment vlastně už začal, že je vědci jen zmanipulovali. Zjistilo se totiž, že krátce na to, co se přesunuli, tak se majitelé červených visaček bavili v kruhu víceméně jen s visačkami červenými a majitelé modrých zase většinou jenom s modrými. Vědci z toho vydedukovali, že u lidí nejde ani tak o to, kolik mají peněz, jaké mají vzdělání či majetek, či jaké názory zastávají. V drtivé většině jde o pocit kam patříme.
A tak, když jsem viděl v přestávce hokeje reklamu na Voltaren, řekl jsem si hezkýýý..pořád to funguje a začínal jsem se nad tím zamýšlet, jak je to možné. Co čert nechtěl, v tomhle stavu jsem zahlíd volební spoty k volbám do Europarlamentu a čuměl jako puk, co ty lidičky tam povídaj, jak si z nás dělají prču, jak vyloženě lžou. Jako vrchol byl spot Mimozemšťanů a to už jsem nerozchodil. A to ani nezmiňuji tu reakci slovenských politiků na událost s jejich premierem.
Musím se přiznat totiž, že se mne drží ten neskutečně zoufalej přežitek, že když někdo něco říká, tak chce něco sdělit, ponejvíc to, co si opravdu myslí a za čím si stojí. Což byl jen oslí můstek k tomu, abych se zase začal zabývat tím, kde já se pohybuji, s kterými lidmi se stýkám a potýkám a padla na mne depka.
Trochu mne z toho vyvlekla paní Vašáriová se svým prohlášením, která mi dala trochu naději, že nejsem sám se svým stylem přemýšlením (že máme stejnou nebo alespoň podobnou visačku :o)). K tomu prohlášením bych se ale býval nedostal, kdybych nezahlíd reakci toho neslušného a (s)prostého Xavera Veselého, ve které paní Vašariovou hrubě napadl. To jsem fakt už ani nerozdejchal.
Říkal jsem si pak, jestli tohle já mám vlastně zapotřebí. Přemýšlet o podobných věcech. O podobných lidech, o podobných situacích. Jestli není lepší se jen bavit, popíjet Chateauneuf du Pape, procházet se na čerstvém vzduchu a přemýšlet jen o tom, co si dám k jídlu a kam se podívám. A na ostatní (věci) kašlat. Normálně bych řekl, že asi stárnu, ale tohle já dělal zamlada. :o)