Zatím dvouramenná
05.09.2024
Čím víc si píšeme, tím méně píšu na web. Jak zřejmé. Je to taková dvouramenná váha, která se kývá jednou tam podruhé zase sem. Je z toho vidět, že ač samotář, mám potřebu si povídat. Představuji si to jako dětskou kládovou houpačku na hřišti, na jednom konci sedím já a na druhou stranu kladu buď texty z webu, nebo mi tam sedí Tvoje maily. A já si s rozhozenýma rukama užívám pohupování. Jen jsem zvědavej, až tam z boku do té osy vrazíme kládu našeho setkání. Kolik se toho vyvrátí, bo na tom jednom konci budeme sedět my dva a na tom druhém zbylý svět. A ani nebudeme potřebovat ten pomyslný pevný bod ve vesmíru.