Parking
03.03.2024
Vyrazit autem někam po čtvrté odpoledne - to je u nás dost riskantní. Naše ulice je doslova přeplněná parkujícími auty a stačí chvilka nepřítomnosti a už se nezaparkuje. Možná tak o dva, tři bloky dále, kde je tma a táhnout se s taškou plnou nákupů, to moc jednoho nenadchne. A také platí jakási dohoda mezi námi v domě, že parkujeme vedle sebe komo k silnici a dost natěsno, aby se do mezery mezi pouliční lampu a lípu vešly vozy čtyři.
Celá tahle patálie s parkováním je ještě ztížena tím, že máme poblíž jak hotel, tak i tramvajovou zastávku a tak mimoměstští používají naší ulici jako P+R parkoviště. Je to dennodenní boj o místo.
O to víc mne, pak postupně místního taxifáru a ostatní spoluřidiče naštvalo, když do náhle vzniklé mezery před domem zaparkovalo auto tak, že zabralo místa dvě. Prostě to auto stálo uprostřed mezery a po obou stranách nechalo mezery tak velké, že by se sice vešly dvě motorky, auto však žádné. To auto se tam objevilo v neděli, nehnulo se ani v pondělí, ani v úterý. Postupně naše vášně kypěly a až to někdo nevydržel (já to nebyl, ale neměl jsem k tomu daleko) a za stěrač tomu řidiči vetknul cedulku s hanlivým textem. No auto se přesto nepohnulo ani ve středu, ani ve čtvrtek. To už jsem kypěl i já (máme firmu v domě) a začal jsem vymýšlet lotroviny, které bych majiteli provedl. Vypuštění pneu bylo kontraproduktivní. Ničit majetek - to se mi fakt příčí. Tak mne napadlo, že bych kliky zevnitř natřel grafitovou vazelínou. Grafitová vazelína je super. Silně maže (míněno od slova umazat). Nebo jsem měl silikonový sprej ve spreji. Tím bych mohl postříkat přední sklo. Nic neponičím, okno bude pak vodoodpudivé. Ovšem nejlepší nápad jsme dostal v práci u tiskárny. Všiml jsem si totiž, že máme ve skříňce archy se samolepicími štítky. Arch o velikosti A4 a na něm asi padesát štítků, předem pronařezaných. A tak mne napadlo, kdybych tu nosnou folii opatrně sejmul tak, aby štítky držely pohromadě a ty pak v jednom nalepil na boční sklo, musel by chudák majitel odškrabávat jeden po druhém. Gigantickej nápad. No nakonec k tomu nedošlo, měl jsem jiné starosti.
V sobotu jsem se vracel z obchodu a jako napotvoru a náhodou vidím, že páté dveře toho auta jsou otevřené a jakási osoba tam něco skládá. Tak! Řekl jsem si, teď tě dostanu, ty neřáde!. Popošel jsem za auto a vidím, do auta pokládá tašku velmi sympatická, jemná a distinguovaná žena ve středních letech. A voněla skvěla. Vztek mne přešel, až jsem se zarazil. Zarazil jsem se natolik, že jsem si řekl, že jí něco ale říct musím, abych pomstil kolegy v domě, taxifáru a firmu. Mně to v tenhle moment už důležitý nepřišlo. :o). Pozdravil jsem tedy, slušně a zdvořile a povídám..víte, dost lidí jste tím bezohledným parkováním na... naštvala. Tak snad příště dávejte větší pozor. A jejda..odpověděla..to jsem opravdu nechtěla, to se omlouvám. Už se nezlobte. A mějte hezký den. A odfrčela.
Nejhorší na tom je, že to myslela upřímně. To bylo cítit. I ten parfém tomu odpovídal. A já se v sobě zasmál sám sobě, celé té komedii. Co se vlastně stalo? Nechal jsem svou mysl vláčet něčím, co po týdnu přešlo samo od sebe. Nicméně, jakmile jednou urvu parkovací místo před vchodem domu, už neodjedu. Jen mezi 02:00 a 5:00. A v neděli ráno je to ještě bezpečné.