Pohoda - All we have is now

Napadlo mne tuhle včera, jak bych definoval pohodu, tu mou, vnější, fyzickou. Asi mne to napadlo proto, že po těch dnech, co jsem jen s prominutím žral, seděl před kompem a tvořil, díval se na pohádky a filmy, mi to moje tělo řeklo..hele kámo, to není dobrý. Začalo to vlasama, tedy hlavou. Začal jsem se neustále drbat a škrábat a večer mne svědily lýtka a stehna a taky jsem se škrábal. Pak mne napadlo, že už jsem se, když nikam nemusím, už tři dny nesprchoval, že to bude tím. Tak jsem se šel osprchovat, ošetřil pokožku krémem a bylo dobře. Což mne iritovalo, protože kdysi, kdy jsem jezdil na velký vandry a byl v lese třeba deset dní bez mytí a sprchování, zasmrádlej kouřem a vlakovými nádražími, putykami, jehličím a ohněm..mi to vůbec, ale ani trošku nevadilo. Dneska mi to vadí. Bez sprchy nepohoda. No toto.

Předevčírem mi došla káva (kapsle, co kupuji v Lidlu) a tím pádem, protože de facto nic jiného nepolknu, jsem přešel na čaj. Na kopřivu. A cigarety jsem taky neměl (plánovaně) a tak jsem byl odpoledne fakt v nepohodě. Tak silný, že jsem šel do špajzu vyšťárat mletou kávu Standard, kterou bych normálně nevysypal ani na zmrzlej chodník. Zkusil jsem to. Rozpáral jsem jednu starou kapsli, což mne pobavilo, bo jsem netušil, jak je taková kapsle sofistikovaný zařízení. Nasypal jsem tu semletinu do kapsle, strčil do automatu a - fungovalo to. Jenže pít se to fakt nedalo, hnus hnědej. Byl jsme dále v nepohodě. Dal jsem si další čaj, rozbolel mne žaludek a šel jsem radši ležet a poslouchat audioknihu. Nepohoda. No toto

A tak mne dneska dopoledne napadlo, proč jsem tak nepružnej, zvlčilej a rozežranej. Kudy jsem se dostal do tohohle stavu. Dřív jsem pil čaje, s jídlem jsem se moc nepáral a když už jsem tehdá měl k jídlu něco takového, co si teď vařím každý den, byly to malé slavnosti. A byl jsem de facto pořád na trase, ne často přespával doma.

No jo, jsem starej, pohodlnej, rád teplo a suchý nohy a nejlíp se mi usíná, když mám nacpanej břich. Nejsem zvlčilel, vlci mají skoro pořád hlad a nejčipernější jsou hladoví. Já jsem tak nějak zfotrovatěl. Brrrr. No toto.

Z těhle důvodů asi vznikl nápad, že na Silvestra pojedu s bratranci k tetě. No toto. Vůbec nevím, proč jsem to slíbil a ještě míň tuším, proč tam pojedu. Nebojím se toho, to ne, spíš mi to přijde jako ztráta času pro mne. Pro ně asi ne, nudějí se doma. Já se doma nenudím, stále se učím programovat. Ale možná se z toho vyklube nějakej výlet.