Atraktivní
30.08.2024
Jsem kluk, mám oči a tělo mi ještě zatím produkuje hormony. A tak se nevyhnu tomu, že se občas koukám po holkách, děvčatech, ženách. A studuji se, jak to na mne působí. Jasně, že na první dobrou zafunguje i to známé schéma "s tou jo, s tou asi ne, s touhle teda ani náhodou". Jenže tohle schéma u mne funguje čím dál méně častěji. Když náhodou popíjím před kanclem s kolegy kávu a jdou kolem nějaká děvčata, už ani neposlouchám ty povrchní poznámky (které jsou ale ve skutečnosti myšleny vážně, až osobně) a dokonce se ani už nedivím, že kolegové toho schopni jsou.
Daleko, pro mne samo, je zajímavější hledat příběhy. Nevím, jestli to teď bude znít věrohodně, ale když vidím atraktivní ženu, nevnímám ji v kouskách, tedy prsa, zadeček, postava, vlasy. Že ta žena nebo dívka atraktivní je natolik, abych se zadíval, to nějak vnímám automaticky a podvědomě a okamžitě se zaměřuji na oči a pak na obličej a hledám k nim - příběh. Pokouším se odhadnout, jak je ta osoba vzdělaná, v které společnosti se asi tak pohybuje a jak se pohybuje a jak o sebe pečuje. Jaký má výraz, auru kolem sebe. Že by ale z toho pro mne mělo nějak plynout "s touhle jo, s touhle ani náhodou" - o to mi fakt nejde. Mám rád lidi a mám rád lidi upřímné, se srdcem na pravém místě. Vlastně je tohle "nakoukávání" pro mne úplně stejná záležitost, jako bych šel na výstavu plazů nebo psů (bez urážky).
Atraktivita je jistě dobrá vlastnost, je vhodná k lovu nebo vyrovnanému sebevědomí. Vlastně, pro mne atraktivita už dnes nehraje roli, ve smyslu lovu. To proto, že jsem kdysi potkal děvče, které bylo v té chvíli pro mne atraktivní navýsost a maximálně a tolik, že mne to drží dodnes. Když tak na tu chvíli, kdy jsem si to uvědomil, vzpomínám, říkám si, to mohl být pěkný risk. Jít do něčeho na kontaktní první dobrou. No přísáhám, že po tom ohromujícím zjištění s čím mám co do činění (v sobě) a pak následném výměně prstýnků jsem už vůbec nepochyboval že jinou další ženu k bytí nepotřebuji. Že nepotřebuji jiný tak hluboký vztah s nikým jiným. Jednoduše proto, že jsem v tom vztahu našel odhodlanost, upřímnost, šťastnost i bolest, zármutek i zoufalost a všechno to mi bylo předáváno v nejčistší formě a přímo. Jednoduše i proto, že ta komunikace je oboustranná a to i ve chvílích, když se nekoná. Že je pro mne atraktivní pořád je nevyhnutelné, bo má mou duši a já její. A ani jeden s tím moc dělat nemůžeme.