Přituhuje
09.10.2024
Moje dny poslední dobou ubíhají čím dál stejněji a nebýt těch mrazů (mínus dvanáct stupňů tady ve městě není opravdu běžné), neměl bych žádné povyražení. Ta stejnost těch dní je už tak ukrutná, že se začínám programově nakopávat a přemýšlím, co s tím.
Jasně, mohl bych chodit víc mezi lidi a to by mne na určitou dobu zabavilo, přinejmenším bych přemýšlel o něčem jiném, než o té stejnosti mých dnů. Jenže, vím, že bych se stejně cítil na nesprávné koleji. Tahle story jsem prožil už tolikrát, že vím, co, kdy a kde se stane. To mne neba. Chci být překvapován. Příjemně, samo.
Nebo bych si mohl vymyslet další hobby. Něco, co jsem ještě nedělal. Třeba sochařství. No, a zase bych se dlouhou dobu něco učil a protože nemám na podobné věci nadání, nebyl bych s výsledky spokojen. A tak bych byl nespokojen, neukojen.
Tak třeba ještě další práci. Abych byl víc unavený a večer padl vyčerpaný do peří a byl rád, že ležím. No nevím, tohle by mne taky neupokojovalo nebo nepřekvapovalo. Nebo sledovat častěji filmy, častěji, než dělám teď. Ale na něco jsem přišel. Všechno už jsem viděl, každou zápletku, katarzi i rozuzlení jsem už jednou, sice v jiné barvě, ale viděl. Nic mne nepřekvapí. Nebo číst. No se čtením je to už horší, nevidím skvěle a tak jsem zkoušel audioknihy. To není špatný, ale má to co dočinění i s těmi filmy. Jsou to cizí příběhy, cizí dobrodružství. A já chci psát svoje, točit svoje.
Jestli já vůbec vím, co chci...:o)) A co mohu.
Toť předsevzetí do tohoto roku. Zjistit to.