Ujeté myšlenky VI. - All we have is now

Denně do Prahy vjíždí 300 000 aut. K tomu dalších 400 000, která městem projíždí. A pak tu máme ještě Hřiba. Smrtelná mixamatóza. Z Prahy se stala slalomová jízda s pruhy pro cyklisty, kteří zhusta stejně jedou po chodníku. Nebo koloběžkáři, kteří si to pádí třicítkou, možná i rychleji a podle toho, co je pro ně rychlejší, tak jedou po silnici, nebo po chodníku. Nezřídka se stává, že takový koloběžkář mne dojíždí na semaforu, kde čekám na zelenou. Ne tak však on. On sjede na chodník a dál pokračuje jako chodec. Jiná chuťovka - motorkáři. Jednou předjíždějí zleva, jindy zprava - jak se jim to zdá rychlejší. Jsou to zkrátka situace, kdy má človqk jednu nohu na plynu/brzdě a druhou v kriminále.

Pro podobné, kteří jako já jezdí městem denně několik hodin, je to sice stress, ale máme natrénováno. Lituji však ty, co celý život jezdí po městečkách a vesnicích a na ten dopravní klondajk tady nejsou zvyklí. Já je rozlišuji na dva druhy. Na ty, co jsou pravdu vynervovaní na každém semaforu a křižovatce (zhusta se tu používá systém, který se blíží tomu neapolskému "rosso fresco"). A pak ti, co mají průjezd městem za Sightseeing. Obé nás pražské rozvážeče čehokoliv nervují.

.

Fenomén Blanka, tedy tunelový komplex, který vede od Vysočan až za Smíchov a má odlehčovat dopravu od Tróji až po Podolí. Je to vlastně (spolu s Povltavskou a pak dále Strakonickou ulicí) pokus odklonit provoz z centra města, kdy se například dřív jezdilo ze Žižkova (východ) do Strakonic přes nám. Míru, Karlovo náměstí, Resslovou ul., přes most na druhou stranu řeky a pak doleva na Strakonice podél vody na jih. Ta cesta byla dřív utrpením, protože křižuje magistrálu, na trase je asi bambilión semaforů a ulice byly neustále plné. Blanka tohle odlehčila. Všichni, co jedou z okolí Prahy (teplicko, českobrodsko, kolínsko) do centra, jedou Balnkou. Jupí. Opravdu?. Na trase je před vjezdem tunelu přípojka od Bulovky a tak se tu auta pouštějí do provozu (ti z nás slušnějších a ještě nenasr... to dělají), což zapřičiňuje kolonu až někam do Vysočan a následnou regulaci vjezdu do tunelů. Takže trasa Žižkov - Dejvice, která se bez provozu dá projet za dvacet minut, trvá dennodenně hodinu, i déle. A proto - ejhle řešení Blanka - jezdím starou trasou přes Karlovo náměstí..je to rychlejší, neboť většina čeká u Blanky na zelenou.

.

Ti, co jezdí denně městem a znají manýry tramvajáků, autobusáků, taxikářů, rozvážkových služeb a jiných boltů, se po čase asimilují a už jaksi předem tuší, co kdo kdy udělá, nebo co zamýšlí udělat. Musím se přiznat, že si to užívám a jsem svým způsobe i trochu hrdý na to, že ačkoliv hrozících karambolů potkám denně hned několik, přesto se pohybuji zatím bez ztráty kytičky. O to větší radost, když si pak s nějakým řidičem, s kterým jsem vyřešilo to nebo ono v krizi, si pak mávnem, pokyneme, mrknem. Za tuhle stádovost se nestydím.

.

Rozvézt a hlavně pak cokoliv složit ve městě je docela logistická zápletka (zdálo by se). Totiž bez soustavného porušování dopravních předpisů by se toho rozvezlo tak sotva třetina. Stojí se na zákazech, na chodnících (moje obliba), či dokonce na blikačkách v pravém pruhu (to je fakt prasárna a dělají to hlavně bolti. Jo, prej za bezdůvodné blikačky (a to je všechno snad krom poruchy - ale pak musí následovat trojúhelník) bude pětikoule flastr. Jsem pro. Jiná zhovadilost jsou oranžové majáky. Jejich použití je také definované vyhláškou, přesto je používá každej depp s dodávkou (já ne, já mám vlastní řešení) a mám pocit, že pracovní den takového "majakáře" začíná zapnutím majáku. Ještě horší jsou "predátory" - oranžová ostrá světla, která mnohdy náklaďáci montují i na zadní část auta, takže pokud člověk za nimi stojí na červenou, vypalují mu v půlsekundových odstupech sítnici. Ty mám také, ale v šuplíku..čím dál víc se mi je nechce montovat.

.

Jinou pochoutkou, s kterou jsem se setkal, je cvičení mladých dopravních strážníků. To takového adepta postaví doprostřed křižovatky (a v lepším případě vypnou semafory - někdy ale také ne a to je pak šrumec) a řiď dopravu. Stalo se mi to na jedné jednoduché křižovatce. Kousek od ní stálo policejní auto a blikalo. Uprostřed strážník, k našemu pruhu stál bokem a kynutím dával pokyn jeďte. Jenže, přede mnou stál kdosi s RZ středočeského kraje a na semaforu červená. Viděl jsem do auta, jak řidic prudce, skoro italsky, gestikuluje se spolujezdcem a jednou natahuje ruku k policajtovi, podruhé ukazuje na semafor. Evidentně byl v háji. Tak jsem ho protroubil, prosvítil a jelo se. Ale jel krokem a fakt vyděšeně a rozhlížel se na všechny strany. Cítil jsem jeho oční bulvy na předním skle.

.

Ano, ke každodenní jízdě městem je třeba jisté míry asertivity.

Stává se mi často, že si takhle jedu v pruhu vlevo, protože pravý je vyhrazen pro MHD. A koukám do zrcátka, právě v tomhle pruhu su to sviští auto, co tam nemá dělat a eeeeevidentně počítá s tím, že ho před stojícím autobusem na zastávce někdo pustí vlevo. A vyhlídne si mne, protože auta jako já mívají malou akceleraci a tak zkrátka, než se rozjedu s kolonou, počítá s tím, že mi to ta šoupne. Grrrr..Nešoupne. Už od první chvíle, co jsem ho zřel v zrcátku, mám zařazenou za jedna, tůruji a levým okem sleduji kolonu, pravým jeho. Už už se kolona rozjíždí, už už se blíží auto zprava a já..zaroštuju a vyrazím jako šipka...o). Náda, nichts, ničevo pospíchalku si vítězně říkám..:o)). Vím, je to klukovské, ale někdy mám potřebu vychovávat.

Jiný typ asertivity - předjíždění. Ono se to nezdá, ale pokud mám přejet celé město z A do B, co trvá v provozu hodinu a chytnu loudu, co na padesátce jede 40 nebo na 70 jede šedesát...nachytám díky němu plno červených na semaforech a celé se to protahuje o 20, 30 minut. Předjíždím, i když musím rychleji, než je dovoleno. Ostatně, většinou po městě jezdím podle tachometru 55, nebo 75...fakt nestojím o to v současných vedrech bez klimatizace (kterou firma nechce opravit a nedivím se - mohlo by se pořád dokola) stát na světlech častěji, než je nutné. Asertivita je dobrá, drobné zastrašování rovněž. Ale člověk musí dát pozor, s kým má tu čest. Nejsou tu jen normální a skvělí a dokonali řidiči jako já (Make Me Great Again), jsou tu ti vystrašení, pak jsou tu zjevně zfetovaný jedinci a co hůř, Kazaši v Boltech.  Ti nejsou asertivní, to jsou sebevrazi.

.

Jednou jsem na jednom místě v městě (na tom samém) posbíral 6 bodů za pásy (to byly ještě dva body za jednu estrádu). Co víc, nevěděl jsem to. Policajt mne zastavil, dal mi pokutu a to, že dostanu 2 body, mi neřekl. Zjistil jsem to až náhodou, kdy jsem si musel zřídit datovou schránku. Vyděsilo mne to. A vzal jsem si z toho ponaučení a tak za dva roky jsem měl konto čisté. A používám pásy (když jedu tím místem).

.

Praha je přecpaná dopravou a kolony se táhnou od západu k východu, od severu k jihu. Nedá se tu parkovat a když se to riskne, auto odtáhnou. Jenže, díky té hektice, plným ulicím a nehodám těch, co to ve městě až tak nezvládají, nemá policie čas na drobné přestupky. A když čas má - je tu Waze. Waze hlásí hlídky, hlásí kamery na semaforech, porouchaná vozidla, výmoly atd. Nechápu, proč je v některých státech zakázaná. Že mi hlásí kontroly? No a co, jedu pak podle předpisů a to přeci jde.

.