Zen v. teserakt
08.05.2024
Tíhnu k zenu, žiju teserakt. A mohu říct, že je to pěknej masakr.
Na jednu stranu bych chtěl dosáhnout pravidelné rovinaté uhrabanosti, abych se kolem sebe mohl orientovat jen z té znalosti okolí, abych nemusel být neustále ve střehu, kde bude nějaký hrbol, stoupání nebo (pro)padák. Na druhou mne to ale zase děsí, tou jistou ustrnulostí a toužívám po jiskře, třesku, ohňostroji a barvách. Někdy mne napadá, že kdybych dosáhl trvalejšího toho nebo onoho, mohlo by mne to zmáhat. A tak žiju ten věčný balanc mezi hrabičkami a hasícím přístrojem. Většinou k večeru uhrabuji, co jsem přes den "zteseraktoval". V sobě, samozřejmě.
Na jednu stranu bych chtěl dosáhnout pravidelné rovinaté uhrabanosti, abych se kolem sebe mohl orientovat jen z té znalosti okolí, abych nemusel být neustále ve střehu, kde bude nějaký hrbol, stoupání nebo (pro)padák. Na druhou mne to ale zase děsí, tou jistou ustrnulostí a toužívám po jiskře, třesku, ohňostroji a barvách. Někdy mne napadá, že kdybych dosáhl trvalejšího toho nebo onoho, mohlo by mne to zmáhat. A tak žiju ten věčný balanc mezi hrabičkami a hasícím přístrojem. Většinou k večeru uhrabuji, co jsem přes den "zteseraktoval". V sobě, samozřejmě.
Ten způsob je dost podobný dennodennímu ježdění autem po městě, mám na mysli to hlavní město. Aby se člověk někam dostal, v té záplavě aut a záplavě zenových řidičů, je třeba jisté asertivity, určité jiskry a sebedůvěry v to, že ta asertivita je přiměřená. Mimochodem, je to jedna z mála činností, kterou opravdu prožívám kladně, ježdění autem po městě. Cítím se v kontaktu s okolím, cítím, že mne ostatní vidí (i když spíš jako možný problém, možné nebezpečí a z toho plynoucí obavy a respekt a stejně to tak cítím já). Je to o dodržování, alespoň minimálním dodržování, pravidel, které kdosi vymyslel a která fungují a jisté schopnosti odhadnout, jak se ten nebo onen zachová (ať jako zen, nebo jako teserakt, to se dá vycítit).
Je to masakr, já ho žiju a užívám.
Často přitom myslím na scénu z filmu Postřižiny, kdy paní Vašáriová stojí v brzkém ránu za stolem, v jedné ruce půllitr s pivem a v druhé vidličku se stejkem.
